Architekt Josef Gočár

(nar.: 13. 3. 1880 Semín, úmrtí: 10. 9. 1945 Jičín)

Josef Gočár byl český architekt. Jeho díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury. Podílel se spolu s architektem Kotěrou na rozvoji města Hradce Králové na počátku 20. století.

Narodil se 13. března 1880 v Semíně do rodiny pivovarského sládka Aloise Gočára. Tam také navštěvoval obecnou školu. Od roku 1891studoval pak v Bohdanči, kam se přestěhovali. V roce 1892 nastoupil na reálnou školu v Pardubicích. Na doporučení profesora kreslení A. Stuchlíka dal Gočárův otec syna na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Gočár ale musel přihlášku o rok odložit a tak byl střídavě na praxi u architekta V. Roštlapila a u profesora J. Podhajského. Od roku 1889 se vzdělával na stavitelském oddělení Vyšší státní průmyslové školy v Praze, kterou v roce 1902 absolvoval. V roce 1903 byl přijat na Uměleckoprůmyslovou školu.

Po ukončení studia začal pracovat v Kotěrově ateliéru. V této době mu bylo umožněno procestovat velkou část Evropy, kde se seznámil se zahraniční architekturou. V roce 1912 založil s architektem Pavlem Janákem Pražské umělecké dílny – společnost pro umělecký průmysl a nábytek. Gočár také přispíval do odborného tisku.

V roce 1923 zemřel jeho učitel architekt Jan Kotěra. V roce 1924 se stal profesorem architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1928 se pak stal rektorem této instituce a v této pozici vydržel čtyři roky.

První velké ocenění přišlo v roce 1925 udělením Velké ceny na výstavě dekorativních umění v Paříži za návrh Československého státního pavilonu. Deset let nato dostal Katzovu cenu. Také byl držitelem řádu francouzské Čestné legie.

Co se týče jeho stavitelské činnosti v Hradci Králové, jeho činnost započala v letech 1904-1905, kdy působil v Kotěrově ateliéru, navrhl obytný dům čp. 349 na rohu ulice Bratří Čapků a Bidlovy. Od roku 1908 se již profiluje jako samostatný architekt. V roce 1910 staví schodiště u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Tímto dílem se zapsal do uměleckého podvědomí i do podvědomí občanů města. Během první světové války se ve městě pochopitelně příliš nestavělo, po válce však výstavba opět pokračovala. A činnost Josefa Gočára paralelně s ní.

V letech 1922-1923 pracoval na průčelí Anglobanky na Husově náměstí (dnešní Masarykovo náměstí). Ze stejné doby pochází i Gočárova Legiobanka v Praze. Tyto budovy jsou si velmi podobné, ale ta hradecká působí méně okázalým dojmem. V letech 1925-1926 byl Gočár pověřen vytvořením důstojného pozadí Masarykova pomníku. Jednalo se o úpravu fasád domů okolo, na které spolupracoval se sochařem Otto Gutfreundem. Vybudování pomníku způsobilo, že se náměstí v r. 1931 přejmenovalo na Masarykovo náměstí, který nese náměstí dnes.

Ve stejném roce, co se uskutečňovala stavba Aglobanky, zúčastnil se Gočár soutěže na Státní odbornou koželužskou školu. Jeho návrh, který prosazoval i starosta František Ulrich, nakonec vyhrál. Realizací komplexu tří budov, budovou školy, cvičnou koželužnou a vilou pro ředitele, se město obohatilo o stavby nového typu. Zároveň to byl jediný ústav tohoto typu v republice. Tato stavba byla významná i pro samotného architekta. Na první pohled je patrná orientace na účel budovy. Poprvé zde Gočár použil režné cihly a světlou omítku a upustil od detailnějšího zdobení stěn, jak učinil u Anglobanky. Omezil se pouze na vertikální a horizontální členění hmoty. Celému komplexu dominuje vysoká schodišťová věž. Tato budova znamenala slibnou předzvěst vzniku školního komplexu v Labské kotlině.

V roce 1923 také Gočár zvítězil v soutěži na Státní gymnázium, které mělo být postaveno právě v Labské kotlině. Kvůli špatným podmínkám původních budov gymnázia (na Velkém náměstí) usilovalo město o zřízení nové budovy. Slavnostní otevření se konalo 3. - 4. září 1927.

V návrhu uplatnil své nabyté zkušenosti z konstrukce koželužské školy. Průčelí budovy gymnázia připomíná svým tvarem otevřenou knihu, je otevřeno do pravého úhlu a spojuje obě křídla budovy. K budově patří i školní tělocvična a vila ředitele, která je ve tvaru jednoduché krychle. V průčelí gymnázia stojí i socha Vítěze (Jan Štursa). Gočár však s umístěním sochy v původním návrhu nepočítal, pro umístění se rozhodl po úspěchu svého pavilonu na mezinárodní výstavě v Paříži.

V letech 1925-1927 navrhl budovu měšťanských a obecných škol. Skládala se ze dvou budov s půdorysem ve tvaru písmene ,,U“. V ose symetrie je umístěna mateřská škola. Budovy jsou navrženy podle jejich účelu. Na Jihovýchod se nacházely učebny. V centrálním spojovacím traktu se nacházela tělocvična. Doprostřed komplexu navrhl Gočár plavecký bazén.

Velkou výzvou pro Gočára bylo vybudování Ambrožova sboru. Bylo potřeba skloubit styl kostela s okolními budovami. Pro tuto Gočár geniálně využil trojúhelníkovou parcelu, která mu vznikla jako výsledek projekce regulačního plánu Labské kotliny. Výstupem byl prostý železobetonový kostel, který se svojí hranolovitou věží utváří svým tvarem připomínající Noemovu archu. Do protiklad postavil Gočár užitné budovy z režného červeného zdiva.

V roce 1925 byl Gočár pověřen zpracováním regulačního plánu města. O rok později Gočár předložil návrh, který byl založen na radiálně okružním systému. Hlavní myšlenkou bylo propojení jednotlivých úseků zelení. Kromě výborného zpracování zeleně propracovaný systém tvořily i dopravní komunikace. Kolem starého města byl umístěn okruh, do kterého vedlo šest komunikací. Tyto komunikace propojovaly jednotlivá předměstí s centrem města. Všechny tyto silnice ještě ústily do vnějšího okruhu po obvodu města. Tato stále funkční soustava předcházela přesycení města dopravou.

Spolu s prací na regulačním plánu pracoval Gočár i na přeměně Ulrichova náměstí, které mělo decentralizovat město a kde mělo vzniknout nové jádro. Na jižní straně mělo stát sídlo ředitelství státních drah. Tuto budovu nakonec navrhl opět Josef Gočár. Ředitelství se sem přestěhovalo v roce 1920. K hlavní budově je připojena i obytná budova pro vyšší úředníky.

V letech 1932-1936 vzniklo Gočárovo poslední dílo. Gočár se zúčastnil soutěže na projekt budov pro okresní a finanční budovy a soutěž vyhrál. Vystavěl budovu ve tvaru ,,H“. Dvě křídla jsou spojena třetím, uprostřed umístěným, uvnitř kterého se v současné době nachází vrátnice (dříve byla oddělena příčkou). Dalším optickým prvkem spojujícím obě budovy je střecha podepřená dvěma sloupy. Tato střecha vyvolává dojem jakési vzdušné vstupní brány a pomyslný průhled do lepších zítřků. Budova byla se vší slávou otevřena 4. října 1936. Tímto dílem Josef Gočár zakončil svou budovatelskou činnost v Hradci Králové.

Josef Gočár byl bezesporu velmi významnou osobností při budování poválečného Hradce Králové a jeho stavby jsou oceňované nejen pro svou jednoduchost a čistý styl, ale i pro svou funkční hodnotu.

Použitá literatura:
SINGEROVÁ, Veronika. JOSEF GOČÁR A HRADEC KRÁLOVÉ. [online]. 2007, s. 58 [cit. 2014-11-17]. Dostupné z: zde
JARIL. Josef Gočár. [online]. [cit. 2014-11-18]. Dostupné z: zde

autor: František Falta

M e d a i l o n e k
Autor článku a fotografií se narodil r. 1997 v Hradci Králové, je nejstarším ze tří dětí. Studuje na zdejším Biskupském gymnáziu Bohuslava Balbína, kde se těší jeho zájmu zejména předměty technického směru – fyzika a matematika. Věnuje se i hře na piano. Jako místního rodáka ho přirozeně zajímá i významná městská architektura, kterou - jak se můžete přesvědčit - rád z pozoruhodných úhlů fotografuje. Spolek PRO GOČÁR si jeho aktivit velice váží a těší se na další spolupráci.

  Architekt: Josef Gočár listopad 2014